Při hodnocení škod na životním prostředí lze využít hodnocení vybraných kvalitativních a kvantitativních ukazatelů/parametrů (nebo indexů).
Tyto ukazatele mohou být odvozeny z ukazatelů používaných při posuzování vlivů na životní prostředí nebo z ukazatelů obsažených v mezinárodních standardních příručkách nebo v technických předpisech EU’a jednotlivých zemí’ týkajících se vlivů na chráněné druhy a přírodní stanoviště, vodu a půdu.
Níže je popsána nová metodika poškození životního prostředí v rámci ELD, která je založena na seskupení ukazatelů kolem specifických cílů hodnocení sladěných s modelem DPSIR (Driver, Pressure, Source, Impact, Response).
Hodnocení ekologické újmy podle ELD je založeno na studiu škodlivého jevu a zahrnuje, identifikaci a charakterizaci škodlivých faktorů, určení příčinné souvislosti mezi pracovní činností/škodlivým jevem/škodlivými faktory a nepříznivými účinky a především určení, zda nepříznivé účinky s ohledem na výchozí podmínky chráněného přírodního zdroje mohou být nebo jsou významné podle požadavků ELD.
Určení ekologické újmy může být založeno na vybraných ukazatelích popisujících jednak nepříznivé účinky na výchozí podmínky přírodního zdroje (předpoklad vzniku ekologické újmy) a jednak charakteristiky škodlivého jevu a škodlivých faktorů.
Navrhuje se nový metodický přístup, upravený přístup DPSIR, který může usnadnit jednoduché a standardizované stanovení ekologické újmy.
Model DPSIR byl přijat Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) jako obecná reference pro integrovaný přístup v procesech podávání zpráv o stavu životního prostředí prováděných na jakékoli evropské nebo národní úrovni. Model navrhuje obecnou referenční strukturu, která představuje soubor prvků a vztahů charakterizujících jakékoli téma životního prostředí a dává ho do souvislosti s politikami, které s ním souvisejí.
Struktura modelu DPSIR se skládá z různých prvků, které jsou vzájemně propojeny příčinnými vztahy (viz obr. 2):
• DĚJE: činnosti, antropogenní i přírodní, které jsou schopny určovat tlaky na životní prostředí;
• TLAKY: tlaky, které na prostředí vyvíjejí determinanty;
• STAV: fyzikální, chemické a biologické vlastnosti zdrojů životního prostředí;
• DOPAD: negativní účinky na ekosystémy, zdraví lidí a zvířat a hospodářství;
• REAKCE: reakce a vládní opatření prováděná k řešení environmentálních tlaků a dopadů.