Art. 2 odst. 9 směrnice ELD definuje “bezprostřední hrozbu škody” jako “dostatečnou pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí”.
K identifikaci případů bezprostřední hrozby vzniku škody na životním prostředí podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (ELD) lze použít druhý kontrolní seznam obsažený v praktických tabulkách.
K vyhodnocení existence bezprostřední hrozby škody by měl být použit základní model zdroj-cesta-receptor (SPR). Základní model spočívá v nalezení vazby mezi zdroji-cestami-receptory. Pokud se vazba SPR potvrdí, mělo by se uvažovat o bezprostřední hrozbě škody.
Model SPR použitý pro posouzení bezprostřední hrozby škody by pak měl zohlednit všechny skutečné škodlivé události (primární zdroje, sekundární zdroje atd.), všechny skutečné a možné cesty (přímé a nepřímé) a všechny skutečné a možné receptory/cíle mezi přírodními zdroji chráněnými ELD.
Identifikace bezprostřední hrozby vzniku škody znamená, že provozovatel musí přijmout preventivní opatření, aby škodám zabránil. Pojem bezprostřední hrozba škody se tedy vztahuje k vyvíjející se nebo potenciálně se vyvíjející situaci, nikoliv ke stabilní a trvalé situaci.
Dalším důležitým aspektem identifikace bezprostřední hrozby škody je skutečnost, že přírodní zdroje mohou být buď již vystaveny škodlivým činitelům (nepříznivé účinky již nastaly), nebo jim hrozí vystavení škodlivým činitelům (zatím žádné nepříznivé účinky nenastaly).
V návaznosti na toto hledisko umožňuje posouzení bezprostřední hrozby poškození využít princip předběžné opatrnosti, z něhož vyplývá tato koncepce: pokud nebudou přijata žádná preventivní opatření, mohu říci, že nade vší pochybnost nedojde k poškození životního prostředí?
V důsledku toho je možné použít zásadu předběžné opatrnosti namísto určení, zda se nepříznivé účinky mohou stát natolik významnými, že v blízké budoucnosti vznikne škoda na životním prostředí.
V tomto ohledu je třeba dodržet ust. 72 sdělení EU KOM(2021) 1860 v konečném znění uvádí, že pro účely uplatnění preventivních opatření a okamžitého řízení škodlivých faktorů znamená potřeba rychlého posouzení, že bude třeba spoléhat na snadno dostupné informace a vyvozovat z nich závěry. Klíčové budou často obecné informace o povaze škodlivých činitelů a vystavení přírodního zdroje jejich nepříznivým účinkům, protože nemusí být čas čekat na to, až se objeví podrobnosti týkající se konkrétní lokality. Za takových okolností je nutné uplatnit zásadu předběžné opatrnosti.
V poznámce pod čarou č. 92 sdělení EU KOM(2021) 1860 v konečném znění se navíc uvádí, že v některých situacích je velmi obtížné posoudit významnost škody na životním prostředí a zejména její bezprostřední hrozbu. Může to být z různých důvodů, například v případě mimořádné situace může být nedostatek informací. V těchto situacích může hrát klíčovou roli zásada předběžné opatrnosti, která ospravedlňuje zásah na základě důvodného přesvědčení. Umožní provedení nezbytných preventivních opatření a zahájení příslušného správního řízení.
Posouzení bezprostřední hrozby poškození životního prostředí vyžaduje ověření následujících 5 prvků:
1) přítomnost probíhající škodné události nebo stále aktivních škodlivých faktorů (konkrétně přítomnost vyvíjející se nebo potenciálně se vyvíjející situace)
2) přítomnost přírodních zdrojů ELD, které mohou být poškozeny
3) přítomnost skutečných nebo potenciálních expozičních cest spojujících škodlivou událost a/nebo škodlivé faktory s přírodními zdroji ELD, které mohou být poškozeny
4) soulad škodlivých faktorů a/nebo nepříznivých účinků s referenčními koncepty (podle ELD) přírodních zdrojů ELD, které mohou být poškozeny
5) přítomnost “dostatečné pravděpodobnosti, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí”, kterou lze posoudit z hlediska 5 dílčích prvků, jako jsou:
5.a Doba trvání škodlivého jevu a škodlivých činitelů (tento dílčí prvek nabývá významu, pokud škodlivý jev a škodlivé činitele rychle nevyhasnou, ale zůstávají po určitou dobu aktivní);
5.b Četnost škodlivého jevu (v případě, že škodlivý jev není ojedinělou emisí, událostí nebo incidentem) a škodlivé faktory (Tento dílčí prvek se stává relevantním, pokud je škodlivý jev ojedinělý, ale závažný, nebo pokud škodlivý jev není závažný, ale opakovaný a častý v čase);
5.c Velikost, rozsah a nebezpečnost škodlivých faktorů s ohledem na přírodní zdroj ELD1 (Tento dílčí prvek se stává relevantním, pokud velikost, rozsah a nebezpečnost škodlivých faktorů mohou významně ovlivnit přírodní zdroj ELD);
5.d Blízkost přírodního zdroje ELD vzhledem ke škodlivému jevu a/nebo škodlivým činitelům (Tento dílčí prvek se stává relevantním, pokud je přírodní zdroj ELD blízko a je dosažitelný škodlivým jevem a/nebo škodlivými činiteli); a
5.e Stupeň vystavení přírodního zdroje ELD škodlivým činitelům (Tento dílčí prvek je relevantní, pokud je přírodní zdroj ELD zranitelný a vysoce vystavený (kvantitativně a časově) škodlivým činitelům)
.
První 4 prvky umožňují vyhodnotit podmínky existence možné bezprostřední hrozby vzniku škody (Předběžná kontrola), zatímco 5. prvek (Kontrola pro určení “dostatečné pravděpodobnosti, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí”), složený z 5 dílčích prvků, umožňuje vyhodnotit, zda existuje dostatečná pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí, konkrétně zda existuje bezprostřední hrozba vzniku škody.
Kombinovaným vyhodnocením 5 dílčích prvků může vzniknout podmínka dostatečné pravděpodobnosti, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí. Každý z nich může být samostatně v podmínce vzniku pravděpodobnosti, že v blízké budoucnosti dojde k poškození životního prostředí (viz praktické tabulky), je však nutné jejich celkové vyhodnocení. To znamená, že jak:
- Bezprostřední hrozba škody nemůže vzniknout pouze z jednoho dílčího prvku a
- Bezprostřední hrozba škody může vzniknout, i když ne všechny dílčí prvky jsou ve stavu relevance.
S ohledem na posouzení výše uvedených 5 prvků lze v určitých případech použít zásadu předběžné opatrnosti, zejména za okolností, které jsou uvedeny v odst. 72 a poznámce pod čarou 92 sdělení EU KOM(2021) 1860.
.
V tomto ohledu může být užitečné zvážit možnost použít v určitých případech pojmy stopy a důkazy také pro bezprostřední hrozbu škody. Mohou totiž představovat dva různé spouštěče zásahu v rámci postupů preventivních opatření předpokládaných v čl. 5 směrnice ELD2.
Určení stop bezprostřední hrozby škody může totiž odpovídat určení bezprostřední hrozby škody za použití zásady předběžné opatrnosti, zatímco důkaz bezprostřední hrozby škody může odpovídat určení bezprostřední hrozby škody bez použití zásady předběžné opatrnosti.
Zejména za okolností, jaké jsou uvedeny v odst. 72 a poznámka pod čarou 92 oznámení EU KOM(2021) 1860, může být zjištění stop bezprostřední hrozby škody přiměřeným důkazem pro spuštění zásahu postupy preventivních opatření podle směrnice ELD3 4.
Poznámka: Postup identifikace bezprostřední hrozby podle směrnice ELD by neměl omezovat pracovníky ochrany životního prostředí (na místě) nebo provozovatele v tom, aby přijali jakékoli okamžité in
opatření na místě (např. havarijní opatření, opatření k omezení šíření a zmírnění dopadů), pokud to považují za nutné, a následně o tom informovat příslušný orgán podle směrnice ELD.
2 Nouzová, omezující a zmírňující opatření zavedená v průběhu události a bezprostředně po ní mohou odpovídat opatřením k prevenci škod na životním prostředí.
3 Zejména při uplatňování zásady předběžné opatrnosti je třeba vzít v úvahu další důležitý prvek, a to, že za určitých okolností může být bezprostřední hrozba škody identifikována i tehdy, když přírodní zdroj ještě není zasažen.
4 Rozdíl oproti stopám ekologické újmy spočívá v tom, že představují podnět k provedení dalšího šetření a posouzení případů, nikoliv k provedení nápravných opatření.